Ploché nohy
Nejčastější větou našich pacientů, když se objednávají na vyšetření nebo při vstupním pohovoru bývá „Mám ploché nohy a potřebuji ortopedické vložky s podporou klenby”. Ve většině případů však toto tvrzení není úplně správné.
V tomto článku vám pomůžeme lépe pochopit diagnózu plochých nohou, co patří mezi její nejčastější příčiny a jak se ploché nohy léčí.
Co jsou ploché nohy
Od kotníku k článkům prstů se noha skládá z 19 svalů, 107 vazů a 26 kostí. Ochabnutím svalů a vazů, které spojují kostru nohy se často projeví výrazně zploštělou nebo zcela vymizelou nožní klenbou. Ochablá noha tak vykazuje nezdravé projevy při chůzi i ve stoji.
Chodidla se člení dle plochosti na nohu nízkou a málo klenutou, nohu středně klenutou a nohu vysokou. Míra plochosti otisku ale nemusí být jediným ukazatelem pro určení plochonoží. Je třeba hodnotit i další projevy a až na základě komplexnějšího vyšetření lze stanovit přesnější výsledek.
V mnoha případech se plošší otisk chodidla vyskytne při poruchách zadonoží. Tím je například vbočení patní kosti nebo poruchy vyšších tělesných částí jako jsou vbočená kolena i kyčle a to i za předpokladu, že je nožní klenba dostatečná a silná. V těchto případech vyžadují tyto poruchy jiné přístupy léčení než je cvičení a ortopedické vložky do bot.
Diagnostika (hodnocení) ploché nohy
Hlavním, nikoliv však jediným hodnotícím kritériem pro určení stupně plochých nohou patří otisk chodidla při stoji na obou nohách. Její stupeň dělíme podle postupů profesorů Dungla a Purgariče.
Míra plochosti podle profesora Dungla:
Určení plochonoží dle profesora Purgariče:
Příčiny vzniku plochých nohou
Ploché nohy vznikají mnoha faktory. Mezi hlavní příčiny patří dědičnost, anatomie a postavení vyšších tělesných částí, tedy pánve, kyčelního kloubu, postavení stehenní kosti a bérce.
Kromě genetických a anatomických predispozic patří mezi hlavní příčiny plochých nohou i nevhodná manipulace s dětmi v době důležitých etap jejich vývoje. Mezi ty patří nedostatečné polohování miminka na bříško, předčasný stoj kojenců, tahání za ruce do stoje u dětí, které se ještě sami neumí postavit, předčasné obouvání nebo používání chodítek a jiných podpůrných nástrojů. Důležité je zmínit také přílišnou nadváhu jak u dětí, tak i dospělých.
Posouzení dětských plochých nohou je mírnější než u dospělých, především u dětí ve věku 4 až 7 let. Děti do 3 let totiž mají chodidlo vyplněno tukovým polštářkem, díky kterému není klenba tolik patrná. Ke zpevnění struktur chodidla dochází až kolem jedenáctého roku.
S přibývajícím věkem a procesem stárnutí pohybový aparát přirozeně degeneruje. Tyto jevy se projevují zvětšením chodidel a často i propadem podélné i příčné klenby.
Existuje také názor, že dívky a ženy mívají větší tendence k propadu klenby a k plochonoží. Jsou však studie, které tuto teorii vyvracejí a neshledávají rozdíly ve výskytu plochých nohou v závislosti na pohlaví.
Projevy plochých nohou v rámci chůze
Z pohledu biomechaniky lze v rámci chůze u jedinců s plochýma nohama pozorovat tyto odchylky:
- Hyperpronace (vedoucí k propadu střední části nohy).
- Prodloužení fáze dvojí opory s opožděným zdvihem paty.
- Vtáčení špiček (“chůze v pluhu”), které se často projevuje i asymetricky (jedna špička se vtáčí více).
V rámci chůze, ve fázi stoje na jedné noze, dochází díky setrvačným silám k nekontrolované dorzální flexi, která by se také mohla popsat jako přespřílišné přiblížení bérce k nártu vedoucí k přetěžování souvisejících struktur. Dorzální flexe je realizována v horním hlezenním kloubu, který je tímto mechanismem silně přetěžován, což postupem času také vede k výrazným artrotickým změnám. Takto postižený jedinec dále začne vykazovat nepružný přechod a odval v oblasti nártu. Přirozená fyziologická dorzální i plantární flexe (“přitažení a propnutí chodidla”) je značně omezena v důsledku čeho ochabnou a zkrátí se bércové i lýtkové svaly. Postižený jedinec není schopen kleku sedmo na propnutých nártech a vykazuje i křeče v oblasti chodidel. Propad podélné klenby dále způsobí omezení hybnosti základního kloubu palce (tzv. hallux limitus), které dál vede k omezení správného mechanismu převodu působících sil přes struktury podélné klenby a struktury chodidla (plantární fascie), do včasného a dostatečně silného zpevnění a následného propínání nártu (plantární flexe) – tzv. Windlass mechanismus.
Principy nevhodné kompenzace dysfunkce klenby
Postižení jedinci často kompenzují propad střední části chodidla a nedostatečně stabilní a pevnou oporu o základní kloub palce (MTF skloubení) tím, že v krokové fázi konečného stoje a předšvihové fázi přenesou váhu přes ztuhlý silně zatížený palec na malíkovou hranu. Dlouhodobým používáním tohoto nesprávného pohybového vzorce dochází k nežádoucí přestavbě struktur posledního článku palce i zevní hrany chodidla. Tyto tvarové změny se pak projevují růstem nehtu na palci směrem vzhůru a zbytněním malíkové hrany. Pacient se tak velmi obtížně vejde do konfekční obuvi.
Jako další nežádoucí mechanismus kompenzace lze také jmenovat odtahování palce od ostatních prstů směrem ke středové ose. Následná opora o takto odtažený palec nahrazuje oporu o základní kloub palce a snaží se tak zvýšit silně narušenou stabilitu stoje. Další kompenzační mechanismy se kaskádově šíří do vyšších tělesných etáží a projevují se například mírným předklonem trupu při chůzi nebo předsunutým držením hlavy.
Jak ploché nohy efektivně léčit
Pohybovou terapií posun k lepšímu moc neočekávejte. Jen výjimečně zaznamenáváme případy, kdy se stav postiženého jedince zlepšuje díky cvičení. A když se tak stane, tak pouze s omezeným a ne plně dostatečným výsledkem.
Jako nejefektivnější způsob léčby a prevence shledáváme terapii založenou na používání vhodných zdravotních stélek. Dobře zvolené ortopedické vložky umí efektivně řešit výše zmíněné pohybové poruchy, působí jako efektivní prevence plochonoží, zmírňují jejich bolesti a zlepší vaši pohyblivost.